Na přelomu roku v polském Gdaňsku proběhl Esperantský týden mládeže (Junulara E-Semajno, JES). Asi dvě stovky převážně mladých lidí se sjelo snad z celého světa, aby v mezinárodní atmosféře oslavili příchod nového roku. Vedle Mezinárodního kongresu esperantské mládeže (Internacia Junulara Kongreso, IJK) to je jedna z nejočekávanějších esperantských akcí pro mládež. Ten letošní byl doslova na nejvyšší úrovni. Účastníky totiž přijal bývalý polský prezident a nositel Nobelovy ceny míru Lech Wałęsa.

Silvestrovskou akci pořádaly Polská esperantská mládež, Německá esperantská mládež a Varsovia Vento. Denní program tvořily přednášky na všemožná témata. Snad nejvíce prostoru zabraly ty, které se věnovaly novému esperantskému internetovému radiu Muzaiko – ať už se jednalo o prezentace radia, nebo semináře kterak správně vysílat. Nechyběl nováčkovský program, výuka polštiny nebo esperanta pro mírně pokročilé, představoval se místní region Kašubsko… Tvořiví se pak mohli realizovat v dílně ručních prací a mezi tématy přednášek samozřejmě nemohla chybět snad nejvýznamnější osobnost současného Gdaňsku – Lech Wałęsa.

Vlna z loděnic

Bývalý polský prezident, nositel Nobelovy ceny míru a někdejší disident mladé esperanty poctil nejen tím, že se stal jedním z patronů JESu, ale dokonce je pozval do místních loděnic. Právě tam se zrodila Solidarita, jíž byl Wałęsa v čele a která se zasloužila o pád komunismu nejen v Polsku, ale přispěla k demokratickým změnám v celé Evropě. Jeden pavilon v loděnicích je dneska věnován památníku Solidarity, a právě v něm se mladí esperantisté s Lechem Wałęsou setkali. Besedovali s ním o demokracii ve světě, o současné hospodářské krizi a pochopitelně nemohl chybět dotaz na to, jak by se měla vyřešit jazyková situace v Evropě. Na jedné straně zde existuje volnost pohybu, kterou ale ztěžuje složitá komunikace. Wałęsa odpověděl, že na to exitují dvě možná řešení. Buďto lidé budou mít u sebe automatický překladač, a nebo druhou variantu představuje esperanto. Za to sklidil obrovský potlesk.

Wałęsovým kolegou jak v disentu tak v prezidentské funkci byl nedávno zesnulý Václav Havel. Toho si připomněli čeští účastníci JESu. Gdaňsk je totiž prvním městem na světě, které po posledním československém a prvním českém prezidentovi pojmenovalo ulici. Rychlost, s jakou gdaňští zastupitelé reagovali, je obdivuhodná. 18. prosince Havel zemřel a na Silvestra se Češi vyfotili u nově osazené cedule s nápisem „aleja Vaclava Havla“.

Gdaňsk tváří v tvář

Gdaňsk je město s bohatou a mnohdy bouřlivou historií. Například mezi světovými válkami se Polsko s Německem natolik nedokázalo dohodnout, komu bude náležet, že z něj byl samostatný stát: Svobodné město Gdaňsk. Útokem nacistického vojska na Westerplatte zde 1. září 1939 začala druhá světová válka. A o Solidaritě už řeč byla.

Během JESu tedy nemohly chybět exkurze do tohoto krásného města. Při nich zájemci mohli vidět například největší cihlový kostel na světě, gdaňskou poštu, což bylo hned další místo po Westerplatte, na které nacisté zaútočili a které Poláci hrdinně hájili, staré námořní lodě na kanále nebo historický přístavní jeřáb. Ten fungoval na zajímavý pohon – ve velkém dřevěném kole chodívali lidé. Tedy jako to dneska dělají třeba křečci pro zábavu…

Události druhé světové války nepřipomínají jen památníky a třeba fotografie zničeného města. Pozůstatky válečných událostí jdou někdy stále živé – i po více než 65 letech. U městského kanálu dodnes stojí trosky domů, které tak výhružně připomínají, jak kdysi vypadalo celé město.

Impozantní byl Gdaňsk při večerní procházce. Člověk nevěděl, na kterou nádherně nasvícenou památku se jít podívat dříve. A protože Gdaňsk leží u moře, jednotlivci si mohli udělat výlet na pláž.

Dovolím si osobní vsuvku. Já sám jsem se k moři vydal nad ránem, a to pěšky. Trvalo mi to asi dvě hodiny a v nočním Gdaňsku jsem už nevěřil, že moře najdu. Nakonec jsem ale přece jen uviděl až podezřele tmavou uličku. Odhodlal jsem se do ní vejít. A ejhle – byl to přístup na pláž. Tmavá ta ulička byla jednoduše proto, že moře nesvítí. :-) V dálce jsem pozoroval světla plujících lodí a nemohl jsem odolat smočení nohou. V ledovém moři jsem to vydržel jen pár vteřin, ale jako suchozemec jsem prostě musel… :-) Pak se začalo rozednívat. Černé moře pozvolna modralo a racčí zpěv vítal nový den. Nádhera! Dokonce taková, že hned následující noc jsem si dal repete.

Iamo longe for a další kulturní program

Důležitou součástí každé velké esperantské akce je večerní kulturní program. A na JESu byl opravdu bohatý. Se svými písněmi vystoupili například La Perdita Generacio, Gijom, Johannes Mueller nebo Kim. Právě Kimova účast byla jaksi samozřejmá, protože v Gdaňsku má kus své rodiny (pochází z Dánska, ale maminku má Polku). Kim ale nevystupoval jen sám. Sólově na harmoniku zahrál jen pár skladeb. Pak na pódiu uvítal skupinu Danghera, ve které hraje jeho syn. Několik písní, jako třeba Skavirino, zahrál společně s ní, vystoupení završil samostatný koncert skupiny Danghera bez Kima. Možná by se hrálo a tančilo až do rána bílého, nebýt neúprosné dvaadvacáté hodiny, kdy nastává povinný noční klid.

Kromě oficiálního kulturního programu vytvořila skupina asi dvaceti nebo třiceti účastníků i určitý program neoficiální. Noc před Silvestrem kohosi napadlo, že by se mohla zazpívat píseň Auld Lang Syne, česky známější jako Valčík na rozloučenou, která se v anglicky mluvících zemích zpívá s příchodem Nového roku. A protože JES je esperantskou akcí, píseň se zpívala v esperantu jako Iamo longe for. Zpívajícím se tolik zalíbila, že ji zpívat jednoduše nepřestali. Občas ji tedy proložili i jinými esperantskými písněmi, ale právě Iamo longe for se opakovalo nejčastěji. Bez přestání se tak zpívalo několik hodin až do brzkého rána. Když se pak probudili ti, co celou dobu spali, litovali, že se zpívací akce nezúčastnili. V každém případě se Iamo longe for stalo do konce akce hitem číslo jedna – a kdoví, možná se tak zrodila nová esperantská tradice. Nic nového pod sluncem by to nebylo, podobně svou obrovskou oblibu mezi mladými esperantisty získala a dodnes drží La Bamba.

Nový rok každou hodinu

JES je akcí mezinárodní, kde všechny národy jsou si rovny. Rovny jsou si tak i oslavy příchodu Nového roku. O silvestrovské noci se tedy na zeď promítaly světové hodiny a oslavovala se jednoduše každá půlnoc. Takto už v deset večer oslavili Nový rok Rusové, následovali Ukrajinci, největší oslavy samozřejmě propukly s místní půlnocí, pokračoval Nový rok v Británii a takto se pokračovalo až do rána. Esperantisté tak Nový rok slavili každou hodinu. Každou hodinu tak byla záminka k přání šťastného roku a k přípitku.

Ačkoli diskotéka trvala až do rozednění, mnozí si museli zabalit zavazadla a vyrazit do svých domovů. Nový rok začal, ale JES skončil. JES byl opravdu vydařený, takže se zpátky do všedních dnů nikomu nechtělo. Ještě si v posledních minutách zazpívat desetkrát dokola Iamo longe for, stiknout si ruce, obejmout se – a těšit se na další setkání.

Dan Mrázek