V bezvadné atmosféře proběhlo setkání pro mladé aktivní esperantisty, které se uskutečnilo v německých Drážďanech od 28. do 30. října 2011. Organizovala ho Německá esperantská mládež a zúčastnilo se ho čtyřicet mladých lidí. Kromě účastníků převážně z Německa a Polska a jednotlivců z Velké Británie a Maďarska, na něj dorazilo i šest Čechů.
Organizátoři vybrali opravdu skvělé místo: loď na řece blízko centra. Program začal v pátek 28. října večeří a úvodními informacemi o tom, co účastníky během víkendu čeká. Hlavní den pak byla sobota. Dopoledne přednášel Lu Wunsch-Rolshoven, který účastníky seznámil s tím, jak efektivně organizovat nějakou akci. Zejména zdůraznil, že je potřeba se rozhodnout, pro kterou cílovou skupinu se setkání pořádá – a podle toho pak vybrat místo, dobu a délku trvání akce. Také se dotkl toho, na co nezapomenout při jednání s vlastníkem nebo provozovatelem místa, kde se má setkání konat. Podle Lu Wunsche-Rolshovena také přijde vhod, pokud organizátoři mají pevně daný seznam úkolů. To proto, aby každý věděl, co kdy má dělat.
Odpolední program patřil Rolfu Fantomovi z Velké Británie. Zorganizoval pracovní skupinu, během níž zejména zdůraznil, jak je důležité, aby akce byly vhodné také pro nováčky v esperantském hnutí. Pro zkušené není problém se v přihlášce rozhodnout, jestli si vybrat „amasloĝejo“ (tedy hromadné spaní na zemi na karimatce ve spacáku) a nebo pokoj, případně určit kategorii země (země jsou rozděleny podle toho, jaké jsou v té které zemi ceny a zejména platy, a podle toho je určena výše účastnického poplatku pro účastníky z té které země). Rolfova pracovní skupina začala vlastně už v pátek večer, kdy rozdal přihlášky na fiktivní akci a účastníky zaúkoloval je vyplnit. Problém byl, že na přihlášce bylo nepřeberně kolonek, a ke všemu celá přihláška byla psána arabským písmem. Rolf tím chtěl demonstrovat, jak se asi cítí nováček, když má vyplňovat přihlášku na nějakou esperantskou akci. Během svého sobotního programu pak navrhl jinou, mnohem vhodnější přihlášku. Organizátoři nějaké akce by tedy měli myslet i na nezkušené a nováčkům nabídnout zajímavý program, který je vtáhne a oni se nebudou cítit cizí. Možná to je i úkol pro zemské organizace: přiblížit svým členům, co se na takové mezinárodní akci děje a zejména by se zemské organizace měli starat právě o své nováčky.
V neděli odpoledne přednášela Julia Hell o silných a slabých místech v esperantských sdruženích – a jak je řešit.
Samozřejmě, že se jenom nepracovalo. Leo Sakaguchi připravil malou diskotéku (během které se musel dávat velký pozor, protože loď měla velmi nízké stropy :-) ) a každý večer se společně procházelo historickým centrem a hledala se nějaká restaurace (najít vhodné místo, kde nebude moc draho a zároveň se tam vejde čtyřicet lidí, není jednoduché :-) ). Vtipné to bylo v pátek, kdy se česká skupina vydala do města sama (jen provázena Rolfem z Británie) a také nebyla v hledání vhodného místa úspěšná. Když se po dlouhém bloudění ulicemi konečně objevila nějaká otevřená hospoda, bylo to pražská restaurace s českým pivem a slivovicí. České pivo za německé ceny Češi odmítli a putovali dál… :-)
Pak se také hrály karty nebo jiné deskové hry. Takže po dni plném práce si bylo možné dobře odpočinout, pobavit se a hlavně přátelit.
Po nedělním obědě v restauraci s kebabem se účastníci rozloučili a rozjeli se do svých domovů. Získané poznatky se teď pokusí využít ku prospěchu a růstu esperanta.
Se souhlasem autora založeno na článku v TEJO-Tutmonde